Každý si může vykládat zákon jak chce. To je první
premisa. Jenže! Platný výklad zákona je pouze od soudů. A to je základní
věc. Každý si může myslet, že má pravdu, každý si může myslet, že
ten druhý lže, každý může tvrdit cokoli, ale pouze soud má právo určit,
kdo má pravdu a kdo lže. A ještě je to pojištěno tak, že se každý může
odvolávat k dalším úrovním soudů a je zákony určeno, který soud má
tu absolutní pravdu. A i o tom lze s úspěchem pochybovat, protože
absolutní pravda neexistuje.
Proto se mají vést diskuse. Proto musejí mít lidé právo
svobodně říci a napsat své názory na různé věci. Proto nesmí být
cenzura. Proto je dobře, že je zde demokracie a ne totalita, ve které si určitá
skupina lidí přivlastnila právo rozhodovat o lži a pravdě bez soudů, případně
soudy ovládala. To zde bylo do roku 1989 a doufám, že už je to pryč.
V mnoha obcích mají lidé problémy s výkladem zákonů
a tento nejednotný výklad působí problémy všem. Lidé nemají zbytečné
peníze na to, aby si nechali u soudu ověřit, zda mají či nemají pravdu a
chtělo by to, aby zákony byly vykladatelné jednodušeji. Konkrétně jde o
fungování bytové politiky obcí, které ještě nerozprodaly všechen svůj
bytový fond a nějakou formou s ním hospodaří. V některých obcích
a městech mají obecně závazné vyhlášky o hospodaření s byty, o přidělování
bytů, o domovních řádech, o kaucích a v jiných je zásadně odmítají
a tvrdí, že: „Nejlepší vyhláška je žádná vyhláška!“ To lze při
české povaze i pochopit, protože pak si každý může dělat co se mu zlíbí
a podle toho to potom v české bytové politice vypadá.
Můj pohled na problém diskutované obecně závazné vyhlášky
vychází z paragrafu 10, písm. c) zákona 128/2000 Sb., o obcích. Opřel bych
se větu z tohoto zákona, která by podle mne zněla: „Povinnosti může
obec ukládat v samostatné působnosti OZV … k užívání zařízení
obce sloužících potřebám veřejnosti.“ Já tvrdím, že podle mého výkladu
této věty zákona vyhláška napsat jde! Stejně si to zřejmě myslí i v jiných
obcích a městech, kde vyhlášky pro tento účel mají. Možná někdo namítne,
že pojem „zařízení obce“ nejsou bytovky. Já tvrdím, že jsou,
protože jaké jiné zařízení mohl mít autor zákona na mysli? Čistírnu
odpadních vod? Školu či mateřskou školku? Koupaliště? Hasičárnu nebo moštárnu
a zdravotní středisko? Kopírku či obecní auto? Obecní cesty, mosty a
kanalizaci? Plynové potrubí či veřejné osvětlení? To vše jsou, podle mého
názoru také „zařízení obce sloužící potřebám veřejnosti“. Jakou
vyhlášku napsat na veřejné osvětlení? To je přeci hloupost, že?
Pokud připustím například, že hasičárna je zařízení
obce, zeptám se, proč na toto zařízení už nebyla udělána vyhláška? Pak
tvrdím, že hasičárna je stavba a to jsou obecní bytovky prokazatelně také.
Dále tvrdím, že hasičárna slouží veřejnosti sekundárně, protože
prioritně slouží spolku Hasičů a teprve tento spolek slouží veřejnosti.
Každý tam ale nemůže jít kdy chce, protože tam je třeba drahá technika,
osobní věci hasičů atd. Bytovky ale slouží veřejnosti prioritně, protože
do každé bytovky v obci má právo vstoupit každý občan nejen z příslušné
obce či města, byt v každé bytovce má právo dostat také každý občan
nejen z obce a také se to děje. Jen v jedné obci podle vyhlášky a v jiné
obci bůhví podle čeho. Třeba za obálky.
Na základě tohoto svého výkladu tohoto paragrafu zákona
tvrdím, že zákon o obcích dovoluje vyhlášku o bytech udělat. Rozsoudit nás
může pouze výklad soudu, ke kterému já pochopitelně nepůjdu, protože nemám
žádný důvod. Můj výklad vyhlášku dovoluje. Problém s tím mají
pouze ti, kteří v bytovkách chtějí bydlet a na byt čekají třeba
deset let a nebo ti, kteří tvrdí, že to udělat nejde a vyhlášku nechtějí.
Tvrdím, že bez vyhlášky není nikdo schopen zaručit, kde a jak žádosti
lidí, kteří chtějí užívat zařízení obce (bytovky) skončí, protože třeba
pro to neexistují zákonná povinná pravidla,
která by museli všichni, (včetně orgánu obce, který byty přiděluje)
respektovat. Povinnost, například placení kauce, provozované v mnoha
obcích, je podle mého názoru protizákonná, pokud ji neukládá obecně závazná
vyhláška. Mnohé obce tvrdí, že jakási pravidla schválená třeba Radou
obce, ale i zastupitelstvem existují, ale já tvrdím, že je nemusí nikdo
respektovat, protože nejsou zákonem legitimována jako povinná. Nikdo a tedy
i Rada obce nemá ze zákona pravomoci takovýmito pravidly nařizovat cokoli občanům
a také nemá povinnost se jich držet. Obecně závazné vyhlášky ano. Rada má
dány zákonem pravomoci pouze výkonné, nikoli normotvorné ve věcech
samostatné působnosti. Slova o tom, že když je nikdo nechce respektovat,
nedostane v obci byt pokládám za nepřípustný nátlak na občana a zneužití
postavení vlastníka na trhu. Žadatel o byt a obec, která byty vlastní a
rozhoduje o nich bez pravidel jsou podle mého názoru ve velmi rozdílném
postavení.
Mnozí zástupci obcí, kde se tvrdí, že „nejlepší vyhláška
je žádná vyhláška“ , že žádný zákon vyhlášku nenařizuje. Jenže,
a to za prvé, v demokratické společnosti se toho už tolik nenařizuje
– pouze dovoluje. Záleží pak pouze na tom zda chci nebo nechci - ať jako
jednotlivý občan nebo jako skupina občanů – zastupitelstvo zavést nějaká
povinná, obecně závazná pravidla! A za druhé je sice pravda, že Obec, jako
veřejnoprávní subjekt, smí dělat pouze to, co mu povoluje zákon. Jenže
Zastupitelé jako skupina lidí, která Obec spravuje a řídí mají povinnost
respektovat zákony, ale mají také právo jisté místní zákony tvořit. Slíbili
to ve slibu zastupitelů!
Stát nemůže řídit svými zákony všechno ve státě
a dal tedy v zákonech prostor pro zastupitele dotvořit pravidla podle místních
podmínek. Místní zákony, kterým se musejí v obci všichni podřídit,
se jmenují obecně závazné vyhlášky. To říká zákon o obcích v paragrafu
10. Bylo by nesmyslné, aby stát zákonem ukládal obcím, že musejí povinně
mít vyhlášku o bytech. Proč by ji dělali, když tam nemají ani jeden obecní
byt? Mají tam ale například školku, kterou zákon nazval zařízením a
povolil obci, aby si třeba udělala vyhlášku o mateřské školce. Proč ne?
Pro jinou obec umožnil vypracovat vyhlášku pro jiné zařízení, třeba
bytovky, nebo i pro tu zmíněnou hasičárnu, když to bude třeba! To bylo
podle mého výkladu i „duchem zákona“ o obcích v době jeho vzniku.
Je fakt, že duch zákonů z té doby se již dávno někam vytratil, a je
také pravda, že česká bytová politika se stále nemůže jaksi „najít“
a za bytovou politiku se vydává mnoho věcí, kterým se například v Rakousku
či v Německu smějí.
Úplně jiná věc je, zda zastupitelstvo udělá vyhlášku
dobrou nebo špatnou. S dobrou nejsou problémy, špatnou vyhlášku Kraj
nebo Ústavní soud zruší nebo pozastaví. To je ale jiný příběh.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.