Při příležitosti zrušení branné povinnosti přinášíme zamyšlení nad naší armádou. Po týdnu článek přeneseme do rubriky programová diskuse.
Jako bývalý branec, odvedenec, voják, poddůstojník, důstojník
a naposled kapitán v záloze jsem sledoval, co se vlastně vyvine z tolik
proklamované a zatracované „reformy“ Armády ČR. No ohodnotím-li to
skromně a slušně – nemohu to nazvat jinak než paskvil. Narodil jsem se ve
Strašicích vedle kasárenského plotu před více než 50 léty a sledoval
jsem vývoj naší armády poměrně velmi těsně. Nejprve skrze průhledný
plot, který se posléze změnit ve neprostupnou plechovou hrůzu, o kterou se
armáda starala s minimálními náklady. Sledoval jsem a i prožíval různá
období našeho státu, která velmi výrazně kopírovala vývoj našeho státu
v té době. Musím poznamenat, že nejsem zaměřen proti Armádě jako
takové, ale proti vedení naší Armády, zejména té nejvyšší. Protože
jsem na vlastní oči viděl vojáky s holýma rukama před branou kasáren
ráno 21.srpna 1968, kteří stáli proti ruskému tanku, transportéru a
motorce se sajdkárou s lehkým kulometem a kteří tu bránu do kasáren s těma
holýma rukama ubránili.
Prožíval sem pak postupnou likvidaci těch, kteří tomu v roce
1968 veleli a sám jsem si okusil v té posádce vojnu v roce 1971 a výslechy
kontrášů při návštěvě mých příbuzných z NSR v později
roce 1976 na cvičení další výslechy a vyhrožování Sabinovem za půjčenou
knihu povídek Šimka a Grossmana. Zažil jsem i malou mobilizaci v roce1981
při polských událostech a další věci, nad kterými se tají dech. Neuvěřitelná
pro mne, jako pro stavaře byla například výstavba kasáren v osmdesátých
a devadesátých létech a jejich totální likvidaci a darování civilistům v roce
2003 a 4.
V sousední obci mají zápis v obecní kronice z roku
1928, který zde zanechal president T.G.Masaryk při otevírání vojenského újezdu
Brdy a který tuto oblast na dlouhou dobu odsoudil k zákazům procházek v lesích,
ke špehování lidí vojenskou kontrarozvědkou a jiným zvěrstvům. Vůbec již
nemluvím o tom, co jsem kdysi slyšel od různých lidí, kteří dodnes žijí
a někteří z nich se dodnes montují do politiky, i do té komunální, místo
toho, aby se styděli za to, jací tehdy byli a nevystrkovali již více obličej
před lidi. Ve svém vědomí jsou dodnes přesvědčeni, že to dělali velmi
dobře. To je jeden, z mého pohledu, hořkých aspektů konce armády.
Druhý je rovněž osobní a hořký, kterému nerozumím. Já
a mnoho dalších lidí tohoto státu podepsalo svým jménem Vojenskou přísahu
skládající osobní věrnost Československé socialistické republice. Tento
papír je kdesi uložen, a prý platí. Nejsem si jist, ale cedovat tento doklad
zákonem na jiný stát bez mého souhlasu či jen uvědomnění, podle mého názoru
není správné. Možná že to právníci vyvrátí, ale já cítím, že to
není správné. Nejde o to, že bych nechtěl v případě mobilizace
nerukovat. Jde o můj, tehdy povinný, osobní závazek třeba i zahynout pro někoho,
kdo pro mne byl již tehdy nepřijatelný. Nikdo mi nikdy nenabídl složení přísahy
tomu státu, ve kterém nyní žiji a to považuji u Armády za velký
nedostatek a hřích. Přísaha vždy byla a je osobní závazek cti a nikoli právní
úkon. Komunisté jej zprofanovali a naše Armáda ČR v této degradaci
osobní cti pokračuje.
A poslední aspekt Armádního selhání je pro mne zcela
nejasná budoucnost „branné povinnosti občanů“. Zůstává všeobecná
branná povinnost, ale dodnes mi nikdo nevysvětlil, v čem bude spočívat.
Mnoho lidí si jistě vzpomene na motto Švandrlíkových Černých baronů,
které jsem četl v kopiích v době komunistické vlády a kterému
jsem se smál jako blázen, protože to bylo opravdu groteskní. Motto byl výrok
hlavní postavy - majora Terazkyho: „Keď bude vojna, nastúpite v prilbách
do rieky a bojové jednotky pojdú cez vás jako cez most!“ On to tehdy říkal
příslušníkům PTP a dalo se to pochopit. Co však budou dělat občané ČR
v případě války dnes? Mně z toho vychází, že totéž jako
tehdy: Když bude válka, nastoupíme v přilbách do řeky a profesionální
jednotky přes nás půjdou jako přes most! K čemu jinému bychom při
profesionální armádě a všeobecné branné povinnosti bez výcviku byli? Znám
švýcarský systém domobrany, znám jiné systémy, které cosi řeší, ale
Armáda ČR mi dosud dostatečně nevysvětlila, jak to s námi vlastně
bude. Ze záloh prý mě, velitele tankové roty, která je jedna v celé
profesionální armádě, vyndají až za několik let. Do té doby bude někdo
stále obdivovat moji přísahu s podpisem a slibem věrnosti státu, který
zde již 15 let neexistuje a až bude nějaký konflikt, někam asi poběžím a
tam mně něco dají dělat, nebo mě zastřelí – nevím. Doufám, že o
budoucnosti obrany našeho státu napíše pan Švandrlík ještě nějaký zajímavý
románek.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.