Mnoho politických stran podmalovává své
volební i politické programy ekologií. Když se však zastupitele obce či města
zeptáte na konkrétní kroky, které pro ekologii chce udělat, skončí
zpravidla u mlčení (to v lepším případě) nebo u hlasitých projevů
hlouposti „těch nahoře“ a ekologů zvlášť. Přitom zejména zastupitelů
obcí a měst různých vyznání se ekologická politika týká v největší
míře a v 98 % na to kašlou, pouze papouškují ona hesla, protože na ÚV
v Praze jim to nařídili. Skutek utek! Stačí se ale podívat kolem sebe
a každý může vidět na vlastní oči, jak zastupitelé „ctihodných
politických stran“ na obecních kandidátkách ničí naše životní prostředí
svojí neznalostí a neplněním svých vlastních volebních hesel. Na čem to
je možné demonstrovat. Na panelových, ale i jiných bytech.
Zákon č.172/1991 o převodu majetku státu na obce převedl
obcím byty a zákon o obecním zřízení č. 367/1990 Sb. ve znění dalších
předpisů (dnes zákon 128/2000 Sb.), dal obecním zastupitelstvům pravomoci
ve věci správy vlastního majetku, tedy i bytů. Dost bytů je v panelové
zástavbě v panelové zástavbě, všech možných typů a stáří (podle
statistik je v ČR 1,2 milionu panelových bytů). Obcím patří dnes asi
20 % bytového fondu naší republiky, což není nezanedbatelné množství. Z tohoto
stavu vyplývá několik skutečností a faktů, která jsou nepopiratelné a působí
problémy všem. Nejvíce problémů působí zřejmě energetická náročnost
provozu těchto bytů a z toho vyplývající ekologická zátěž našeho
životního prostředí a „český příspěvek většiny komunálních
politiků globálnímu oteplování“. Je však otázka, zda jsou tyto věci
tak nepřekonatelné, že pořízení, nájem, správa a provoz, nebo vlastnictví
bytu musejí být noční můrou opravdu ekologicky myslících občanů tohoto
státu.
-
fakt je, že obcím zákon přímo neurčil, že se o tyto
byty mají starat řádně, efektivně a ekonomicky. Takže obecní
zastupitelstva bez těchto mantinelů se o své byty starala a starají různě.
-
fakt je, že obce sice dostaly byty, ale k nim žádné
peníze z odpisů a k tomu vyhlášku o regulaci nájemného,
kterou schvaluje někdo kdo tyto byty nevlastní a nemá je denně na očích.
-
fakt je, že technická a energetická hodnota těchto bytů
a zařízení, které energie k nim dodávají, byla na úrovni velmi
rozdílné od té, kterou by si jinak vlastníci odchovaní trhem představovali.
-
fakt je, že vzdělání, schopnosti a možnosti zastupitelů
jsou různé a drtivá většina z nich nemá a nikdy neměla ani
potuchy, co to je trh s byty (zvláště nemá-li ji ani stát), co je
to energetická politika (zvláště nemá-li ji ani stát), takže je velmi
sporné, jak kvalitní mohou činit rozhodnutí.
-
fakt je, že obecní zastupitelstvo bylo zvoleno občany,
kterým kandidáti před volbami cosi slíbili a občané chtějí, aby své
sliby splnili. Není asi znám případ, že by kandidát kandidoval a uspěl
ve volbách s tím, že zvýší ceny tepla, zdraží nájemné, zavede
úsporná opatření. S takovýmito sliby se volby nevyhrávají. Opačné
sliby sice úspěch mají, ale splnění těchto slibů zpravidla situaci
zhoršuje.
-
fakt je, že každému je bližší košile než kabát
a vždy kráčí cestou nejmenšího odporu. Rozdává-li stát podpory na
ekologizaci zdrojů, je jednodušší vyměnit uhelné kotle za elektrické
přímotopy a ty pak klidně za plynové kotle, než zateplit fasádu,
vyregulovat otopné soustavy nebo vyměnit radiátory za účinnější, zvláště
je-li správní firma na byty závislá svými příjmy na počtu Gigajoulů
vyrobených a dodaných, než na počtu uspořených. Zálohy na teplo lze
zvýšit vždy, snížení není tak populární.
-
fakt je, že zatímco před deseti léty bylo zbytečné a dětinské
žádat monopolního dodavatele plynu v kraji o cokoli. Dnes těmto
firmám již došlo, že jejich prosperita je a bude přímo závislá na počtu
odběrních míst a množství prodaného plynu (zvláště pak do
neizolovaných paneláků) a nikoli na úsporách plynu, takže financují
vysokotlaké rozvody i tam, kde se tomu před deseti léty zoufale bránili.
Navíc jim vznikají nepříjemní konkurenti ve formě privátních
transportních společností.
-
fakt je, že převážná většina občanů ztrácí přehled
o ekonomickém a politickém dění ve státě a má stále více starostí
sama se sebou. Chuť řešit problémy a věci za někoho, kdo je za
rozhodování placen nebo alespoň oslavován, již mnoho lidí také nemá.
Stěžovat si na tento stav je zbytečné. Je nutné hledat řešení
a ptát se, zda řešení existují? Základem řešení je zavedení nebo
zdokonalení technických norem a zákonů a reforma veřejné správy. Reforma
jak ve smyslu legislativním, tak zejména ve smyslu změny způsobu myšlení
zastupitelů všech úrovní. Musí se již začít vyplácet zodpovědným
lidem, že jsou zodpovědní a nezodpovědní musejí být trestáni za svoji
nezodpovědnost. Konstatuji, že zejména tato část reformy veřejné správy
se ještě příliš nerozběhla!
Jedním z kroků reformy veřejné správy je posílení
zodpovědnosti zastupitelů za svá rozhodnutí byť stále zůstávají
rozhodnutími kolektivními. Je nutné, aby vznikly nástroje, které budou
nutit pracovníky úřadů i členy orgánů do sebevzdělávání, musejí být
účinnější kontrolní nástroje, veřejná správa se musí přesunout blíže
k občanovi a ten musí mít více možností dostat informace a nahlédnout
do rozhodnutí různých orgánů, které si koneckonců zvolil. Jen bude muset
chtít tyto informace získat a použít je. Konstatuji, že nefunguje jedno ani
druhé!
Je normální, že dnes můžete potkat poslance i člena
zastupitelstva, který vehementně hlasuje, ale neví o čem. Je-li v obci
9 zastupitelů, stačí pět z nich, aby bylo rozhodnuto o ekonomickém
nesmyslu, o energetických ani nemluvě. Kontrola nad takovýmito rozhodnutími
je tak složitá, že vlastně skoro není. Státní správa má málo nástrojů,
aby špatné rozhodnutí změnila a občan vlastní pouze možnost „stížnosti“
či „žaloby“ na špatné plnění odpovědnosti. Bohužel v česku je
jejich vyřizování záležitostí měsíců a let a nikoli okamžité nápravy.
Takže špatná rozhodnutí jsou zpravidla realizována dříve, než problém někdo
prošetří. Škody se projeví za dlouhou dobu a v mnoha případech jsou
nevratné.
Příklad plynofikací obce a instalace nových kotlů do stávajících
a nevyhovujících panelových bytů není ojedinělý. Nájemci takovéhoto
obecního paneláku, ve kterém za ně zastupitelé rozhodli o “ekologizaci
topení” nejsou ojedinělé a lidé začnou protestovat až když přijde první
zvýšená záloha na teplo. Znám případ, kdy zastupitelstvo zveřejnilo své
záměry poté, co odhlasovalo plynofikaci a podepsalo smlouvu. Je fakt, že
vlastník bytu má možnost se i v tomto případě rozhodnout, že si byt
či domek nejprve zateplí a pak možná připojí. Nájemce však je bez šancí
cokoli podniknout, pouze podat žalobu na zneužití pravomocí veřejného činitele
na kolektiv lidí, z nichž mnozí ani neví, o čem hlasovali. Zpravidla
ale soud nevyhraje a platí a platí. Stavební úřad klidně vydá stavební
povolení na plynovodní rozvod po obci, protože mu žádný předpis neurčuje,
že zemní plyn (neobnovitelný zdroj energie) by neměl být zaveden do budovy,
která nesplňuje základní normy, alespoň v evropském průměru. Je také
fakt, že většině občanů jsou rozhodnutí zastupitelstev obcí dost
lhostejná.
Zákon o hospodaření s energiemi č. 406/2000 Sb. již
sice zavedl povinné provedení energetických auditů domů, ale nezná
povinnost auditu obcí před přivedením vysokotlaké přípojky do ní, nebo
který by dokonce byl součástí povinného územního plánu. Ten by
zastupitelé samozřejmě schvalovali a samozřejmě by si museli být vědomi následků
svých špatných rozhodnutí. Řeči zastupitelů, kteří sice pod ekologickými
hesly na radnice kandidovali, ale jimž jejich skutečné plnění dělá velké
potíže, jsou slyšet stále častěji. Bohužel není takový zákon, který
by řešil energetickou politiku obcí jednoznačně ve prospěch skutečné
ekologie. Zřejmě bude schválen až po plynofikaci všech osad a chatových
kolonií na území našeho státu. Zákon o hospodaření energií neurčuje
majiteli velkého zdroje tepla povinnost efektivního využívání tohoto
tepla. Zvláště byl-li postaven v době centrálně plánovaného levného
tepla pro všechny, včetně zpěvného ptactva hnízdícího ve větvích sídlištních
stromů. Jediný zákon, který určoval jistou ekologickou a energetickou
povinnost vlastníkům nemovitostí (vyhláška 186/1991 Sb. o povinném zavedení
měření spotřeby energií pro vytápění), byl krátce po svém schválení
zrušen. Někteří členové zastupitelstev se o této vyhlášce ani nedozvěděli.
Nově se tato povinnost sice vrací, ale těch keců kolem, zejména od lidí,
kteří tomu vůbec nerozumí a kterým nějaké globální oteplení vůbec nic
neříká. Hlavně že rozhodují v zastupitelstvu.
Měl jsem možnost navštívit sídliště bytového družstva
OBOS v Oslo v Norsku. Sídliště bylo složeno z domů, velmi
podobných našim dvouletkovým bytovkám. Třípodlažní dům se dvěma vchody
s dvěma byty na patře. Byly také postaveny v padesátých létech a
bydlí v nich stejní lidé jako u nás. Domy však za tu dobu mají dvakrát
vyměněná okna. Mají tepelně izolované střechy , centralizované zdroje
vytápění a kvalitní fasády. Znám u nás stovky těchto dvouletkových
objektů s původními zdvojenými dřevěnými okny, taškovou krytinou na
latích, temně rudými klasy na okrovém břízolitu a kotlem na koks z poloviny
šedesátých let. Jsou spravovány obcemi a zastupitelstvo již rozhodlo o
jejich privatizaci podle zákona 72/1994 Sb., čímž problém vyřešilo. Někde
do nich již byl přiveden plyn. Čtenáři jistě budou znát ve svém okolí
podobné případy.
Je však toto správná cesta k trhu s byty, k ekonomice
a racionální energetické politice? Lze s takovýmto postupem, který působí
nevratné škody na zdrojích i lidech, dlouhou dobu vydržet? Tvrdím, že není!
Rozvinuté země se postupně a stále hlasitěji hlásí k trvale udržitelnému
životu společnosti a u nás ještě zákony umožňují, aby si určité
skupiny lidí dělaly legálně cokoli, co je napadne. Teoretici a myslitelé ve
vyspělých zemích již uvažují o obdobích “dobrovolné skromnosti”,
protože brzy už nebude z čeho brát. U nás se desítku let diskutuje a
dálnicích, elektrárnách, privatizaci národních monopolů na rozvody životně
důležitých energií, o různých typech politik a konec těchto diskusí je v nedohlednu.
Reforma veřejné správy je v běhu, ale ukončena není, takže se ještě
uvidí. Měla by na rozhodovací místa dostat lidi a dát jim do rukou nástroje,
které by naši situaci zlepšily. Fungovat začala v roce 2000, ale
dokonale bude fungovat o něco později. O kolik později záleží na jednom každém
z nás.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.