Občané České republiky nemají rádi
politické strany - kromě KSČM (z nevědomosti a nostalgie) a ODS (z nevědomosti).
Dávají jim to také velmi silně najevo a ostatní politické strany mají
velmi těžký život. Z velké části si to členové těchto stran
zavinili sami, protože nemyslí na svoji budoucnost, ale žijí jen pro jedny,
nejbližší, volby. „Užívej dne, užívej noci!“ říkali římané a činili
tak i jiní vládci v minulosti. Historie nás učí, že všichni dopadli
špatně. Většina vůdců českých politických stran se chová velmi podobně
a snaží se dostat do Parlamentu či Kraje, aby pro jejich politickou stranu přicházely
peníze. Nedělají politiku z obecně prospěšných důvodů, z entuziasmu,
pro lepší budoucnost, které se sami nedožijí, ale pro moc a peníze, které
chtějí vidět hned. Někteří možná i pro prosazení nějakých myšlenek,
především svých vlastních. Chyba, velká chyba. Vznik ODS byla velká náhoda
a velký cíl Václava Klause, který tento mechanismus moci velmi dobře
pochopil. Taková šance se rodí jednou za tisíc let – lidové hnutí,
podporované většinou národa přeměnit na obecně podporovanou politickou
stranu, to se nestává často. Naštěstí se to povedlo jen z části.
Dost lidí pochopilo, že bychom z vlády jedné Strany přešli pouze pod
vládu druhé Strany a demokracie by zůstala stále za našimi hranicemi.
Za vlády KSČ si lidé zvykli na jistoty,
které jim Strana dávala a nyní je čekají od všech politických stran. Přelívání
volebních preferencí je toho důkazem. Myslím si, že voliči čekají všemocnou
stranu marně (včetně dnešní KSČM). Jen velmi málo lidí pochopilo, že
pokud není v Ústavě článek, který garantuje na věky věků, veškerou
moc a všechny mocenské nástroje některé politické straně, nebude to už
nikdy. Lidé si budou muset zvyknout na to, že politická strana jim budoucnost
pouze slibuje a nemá nástroje na to, aby jim je kdykoli a na věčnost
splnila. Lidé to jen pomalu a neradi chápou.
Především komunální politici asi po
deseti létech pochopili, že existuje jistá šance, jak zůstat u moci delší
dobu. Ta šance je – nebýt ve straně – být nezávislým „na politické
straně“. Nezávislost s malým „n“ se stala modlou komunálních
politiků, kteří přesvědčují své spoluobčany v obcích, že „oni
nedělají politiku, oni pracují pro blaho obce“. Jak kardinální omyl, ale
na začátku to bylo účinné. Lidé nepátrají po názorech, myšlenkách,
programech. Oblbnuti Bleskem, Bravem a jinými časopisy s velkými nápisy,
které se s palcovými titulky dělají jen proto, aby nezbylo místo pro zdůvodňování.
Lidé chtějí slyšet krásné sliby, které popisují krásnou budoucnost.
„Budoucnost je období, kdy je nám dobře“, říká klasik.
Nezávislost se stala (opět na chvíli)
zaklínadlem proti politickým stranám a lidé v komunální politice,
bohužel, věří více tzv. „nezávislému“ politikovi na kandidátce KSČM,
ODS, ČSSD a jiných stran, než politikovi – členovi ODA, SZ, LIRA, US-DEU.
Jenže – jako v Čechách většinou – opět to politici přepískli a
velmi, velmi potichu změnili nezávislé na Nezávislé. V projevu
není velké „N“ slyšet. S Čechy lze po jistou, omezenou dobu, vydrbávat,
ale musí se to dělat chytře. Nezávislí to nepochopili a struna trpělivosti
voličů asi o těchto volbách do Krajů praskne. Na mnoha místech kandidují
dvě strany „Nezávislých“ a myslím si, že to bude jejich labutí píseň.
Ukazuje to na neschopnost tzv. „Nezávislých“ domluvit se s kýmkoli.
Touha některých tzv. „Nezávislých“ po neomezené moci, kterou by jim
existence na ničem nezávislé ideologii velmi slibně zaručovala, bude asi v těchto
volbách vystavena silné zatěžkávací zkoušce. Navíc těm opravdu nezávislým,
kteří to mysleli dobře, to navěky zkazili. Panu senátorovi Železnému se
to možná jednou podařilo ve velmi malém a od Prahy velmi vzdáleném okrsku.
Není to možné ale zkoušet na všechny lidi v tomto státě a doufám,
že nevstoupíme dvakrát do jedné a téže řeky. To bychom si měli povinně
přestat sami sebe vážit. Nechat se oblafnout dvakrát za sebou není náhoda.
„Nezávislí“ to voličům pro podzimní volby velmi ztížili.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.