V České republice bylo nutné po roce
1989 reformovat téměř všechno. Armádu zcela určitě. Existuje mnoho znaků,
že armádní systém není zcela funkční, a je s podivem, že se s reformou
tak dlouho čekalo. Domnívám se však, že výsledky nebudou příliš
uspokojivé a že náš stát čeká v této oblasti ještě mnoho problémů.
Reforma armády má mnoho hluchých míst a diskuse se o tom nevede. Reforma armády
je totiž tajná a je tvořena jaksi mimo pohledy veřejnosti a dokonce i
politiků.
Protože kdosi usoudil, že reforma armády
bude vhodná až v současné době, byla zahájena až po našem vstupu do
NATO. Takže tato instituce vlastně koupila zajíce v pytli. Nebo spíše
šídlo v pytli. Dnes se vše reformě podřizuje, ale z některého
úhlu jsou pohledy na probíhající „reformu“ poněkud zvláštní. Ve státě,
kde většina dospělých lidí četla Osudy dobrého vojáka Švejka a kde každý
tuto postavu zná, je reforma armády věcí zásadní. Z pohledu člověka,
který se narodil v rodinném domku, který je již 80 let z jedné
strany oplocen státním kasárenským plotem si myslím, že tato reforma přichází
dost pozdě a nejsem schopen pochopit, kam vlastně směřuje. Jako daňového
poplatníka mne to dokonce poměrně dost znepokojuje…
V čem jsou vlastně problémy:
- lokalizace posádek a kvalita jejich zakladen
- personální obsazení jak armády samotné a jejích záloh
- vztah občanů k armádě obecně a speciálně u
některých skupin lidí vztah k NATO
- legislativa spojená s armádou
Lokalizace posádek a kvalita jejich základen
V socialistické „lidové“ armádě
byly vojenské posádky a základny umisťovány bez jakékoli konzultace s občany.
Dokonce víme, že vznik a rozvoj vojenských výcvikových prostorů v padesátých
létech provázely vady a protiprávní jednání, které mnoho lidí poškodily
a dodnes nejsou tyto křivdy napraveny. Mnoho objektů armáda zdědila od
rakouskouherské císařské armády a mnohé z nich ještě slouží. Výstavba
budov v nedávné minulosti státním „specializovaným podnikem
Armabeton n.p.“ není příliš obdivuhodnou součástí historie, takže
opravdu lze stavebně technické zázemí armády považovat za nedostatečné.
Základem reformy armády je tedy velká redukce počtu posádek a objektů a
zkvalitnění stavebně technického řešení základen. Bohužel se ukazuje,
že bez ohledu na dopady a důsledky této redukce podle známého hesla –
Reforma za každou cenu!
Je logické, že odchod nebo příchod
vojenské posádky do nějakého území rozvoj tohoto území významně ovlivní.
V některých oblastech pozitivně, v některých oblastech negativně.
A proto by měla být o takovýchto rozhodnutích vedena diskuse s občany.
Je-li v reformě, (například v obci Strašice, která má 2 500
obyvatel a vojenská posádka je v ní postavena od roku 1928 a leží v místě
se 2/3 obklopeném Vojenským újezdem), počítáno se zrušením posádky,
bude to mít zřejmě výrazné dopady do života nejen této obce, ale celého
okresu. Z obce se odstěhuje asi 1000 lidí, přijde o 150 pracovních míst
a zbudou jí stavební objekty v hodnotě stovek milionů korun, které nemůže
nijak využít. Reforma nepočítá s náhradami pro obec, protože resortně
řeší jen svůj vnitřní problém. Nemůže ji nezajímat, co se s milionovými
hodnotami stane. Znalý pozorovatel vidí, že se to řeší špatně.
Do sedmdesátých let minulého století byla
kasárna obklopena plotem, který byl průhledný a tak mohl každý stav posádky
pozorovat a kontrolovat. Pak bylo průhledné pletivo nahrazeno vlnitým plechem
a veškerá kontrola se stala obyčejnému občanu nebezpečnou. Mohu
konstatovat, že tento stav trvá i dvanáct let po listopadu 1989.
Zcela samostatnou a nevyřešenou
problematikou je bydlení vojáků, zejména vojáků v budoucí profesionální
armádě. Domnívám se, že je zcela zcestný záměr rozdat vojákům a jejich
rodinám finanční přídavky na bydlení, ať si každý zařídí bydlení
kde chce. S jistou znalostí systémů bydlení v zahraničí tvrdím, že
to je záměr drahý, nesmyslný a neefektivní.
Personální obsazení jak armády samotné,
tak jejích záloh
Právě proto, že bydlím vedle kasáren již
dlouhou dobu, vidím jací lidé do kasáren po celou dobu chodili a zda je
reforma nutná či nikoli. Konstatuji, že nutná je. Díval jsem se z okna v
srpnu 1968, kdy několik vojáků s holýma rukama zastavilo ruský tank a
obrněný transportér s namířenými kanony a kulomety. Díval jsem se z okna
na výše zmíněnou změnu oplocení kasáren v období normalizace a zažil
jsem studené pohledy lidí z kasáren v době po listopadu 1989. Právě
v tak malé obci, jako jsou vojenské Strašice je možné poznat, zda
personální politika armády je či není dobrá. Konstatuji, že není dobrá.
V této obci je 30 %-ní podíl úspěšných výsledků KSČM v jakýchkoli
volbách běžný a je nutné s tím stále počítat. Mnoha z nich přechod
od paktu Varšavské smlouvy k paktu NATO nedělal žádný problém. Je to
jen problém svědomí, který však není vidět. Reforma personální politiky
armády je nutná. Armáda sama jí mohla a měla již dávno pomoci například
tím, že měla sama všechny muže ve svých zálohách povolat a zeptat se
jich, co mají udělat s jejich Vojenskou přísahou. Je fakt, že text
Vojenské přísahy je dnes jiný, než byl do roku 1989, ale Armádní
personalisté a plánovači s tímto faktem vůbec nepracovali. Je jisté,
že tato přísaha je uložena v dokladech každého bývalého vojáka do
doby jeho vyřazení z evidence a je fakt, alespoň v mém případě
a věřím, že nejsem sám, že bych chtěl podepsat přísahu jinou. Je fakt,
že v případě jakéhokoli konfliktu, bude nebezpečné povolávat do
zbraně lidi, o kterých nikdo neví, jak se zachovají. V této věci Armáda
neudělala nic, přestože by to stálo minimum nákladů.
Vztah občanů k armádě obecně a
speciálně u některých skupin lidí vztah k NATO, naše vazby na zahraniční
armády a podpora těchto vazeb od občanů
Je evidentní, že vztah občanů k armádě
se od roku 1989 stále zlepšuje. Je evidentní, že to není z důvodů
zlepšování vojenské připravenosti, ale z mnoha jiných, zcela
nevojenských důvodů. Od bezplatného převádění majetku armády na obce, přes
uvolnění přísných povinností pro nové brance a zkrácení povinné prezenční
služby, až po snížení vojenských výdajů ve státním rozpočtu a
bezplatnou pomoc armády občanům v mnoha formách. Minimum lidí zlepšuje
svůj vztah k armádě proto, že noví vojáci jsou schopní se naučit
efektivněji zabíjet, nebo že budou schopni lépe bránit svoji zemi.
Velmi mnoho lidí dodnes tvrdí, že před naším
vstupem do NATO se mělo konat celostátní referendum o našem přistoupení do
tohoto vojenského paktu. Nejsem si zcela jist, zda by to většina občanů
podpořila v tajném hlasování. Minimálně by se ukázalo, že s tím
dost velká část lidí nesouhlasí, což není pro naši zemi dobré vysvědčení.
Postup vlády mnoho lidí schválilo, ovšem se souběžným přimhouřením očí
před nepříliš demokratickým postupem. Velmi zvědav bych byl na výsledky
referenda v obci, jako jsou Strašice, které vlastně na armádě stojí.
Velmi mnoho lidí dnes podporuje naše
vojenské zahraniční aktivity, ovšem s výhradou, že při nich nikdo
nezemře. Je možné však jaksi požadovat při vojenských akcích, aby neumírali
lidé? Naše úspěšné mise v zahraničí byly většinou postaveny na
dobrovolné účasti Čechů v těchto misích. Málokdo připouští, že
by se mohly takovéto mise konat jaksi nedobrovolně, na rozkaz padni komu
padni. Právě proto, že bydlím ve vojenské obci, znám názory lidí na tyto
zahraniční mise a znám jejich představy. Tvrdím, že velká část občanů
(zejména nevojáků) si myslí, že se povinné zahraniční vojenské akci
NATO dá vyhnout tím, že se prostě „hodím marod“. Reforma armády musí
být o tom, že většina lidí vezme jako nezměnitelný fakt, že se ve válce
a vojenském boji umírá!
Legislativa spojená s armádou
Je logické, že základem reforem v demokratické
zemi jsou demokraticky schválené zákony. Tvrdím, že legislativní proces
reformy armády je nedostatečný a nesystémový. Je-li na této legislativě
založena vojenská doktrína státu, nemůže být dobrá. Reforma armády musí
být rozsáhlý komplexní materiál, o kterém nemůže být pochyb. Není.
Například nový zákon pro obranu
kapitalistické České republiky vznikl v roce 1999, tedy 10 let po zásadních
politických změnách. Je možné diskutovat, zda to je pozdě nebo brzo. Je
reforma armády založena na tomto zákoně (zákon 222/1999 Sb.)? Do dnešní
doby platí zákon 218/1999 Sb., o všeobecné branné povinnosti.
Do dnešní doby však nikdo z politiků
nezná zákon o profesionálních vojácích budoucí armády, pro které se
budují vojenské základny a kvůli kterým se v mnoha místech posádky
ruší. Do dnešní doby nikdo netuší, kde budou vojenské základy a co v nich
bude. Nové vojenské zákony z roku 1999 postavil svůj výkonný systém
na Okresních úřadech, přestože na Ministerstvu obrany všichni věděli o
tom, že vznikají kraje a Okresy v roce 2002 zaniknou. Jen jako ukázku
cituji ustanovení, která zákon zřídil na pouhé tři roky:
b) podílejí se na procesu obranného plánování,
c) stanovují a realizují opatření k zabezpečení
mobilizace ozbrojených sil podle rozhodnutí ministerstva a další opatření
k obraně státu.
Nebo další legislativní skvost, který
najdeme v zákoně 218/1999 Sb., ve znění zákona 4080/2001 Sb., o všeobecné
branné povinnosti. Formulace velmi připomíná mluvu a provádí opatření z jiné
doby, než je přelom druhého tisíciletí.
„(5) Okresní úřad zajistí na žádost náčelníka
územní vojenské správy k provedení odvodů místnosti, jejich vybavení,
otop a údržbu, lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky a materiální
zabezpečení lékařských prohlídek.“
Všichni občané sledovali na televizních
obrazovkách legislativní proces kolem zajištění vzdušného prostoru ČR. Zákony
na prosazení nákupu Gripenů ukázali, že reforma armády je nutná, ale neumíme
ji. Opoziční politici mluvili o variantách obrany vzdušného prostoru státu,
ale nikdo zřetelně neřekl, že zde budou umístěni cizí letci v cizích
letadlech. Nikdo neřekl nahlas, že pokud zde budou cizí letci, budou požadovat
na svoji ochranu své protivzdušné rakety. Nikdo neřekl, že pokud jsme v NATO,
nemůžeme si dělat co chceme, ale všechno co se zde ve vojenské oblasti dělá,
je koordinováno z Bruselu a ne referendy. Tudy cesta rozhodně nevede.
Závěr
Reforma armády je tedy bezpodmínečně nutná.
Je však nutné reformovat i způsob přípravy legislativy pro reformu, ale
zejména je nutné reformy takovéhoto rozsahu a významu demokratickou
parlamentní cestou připravit a vysvětlit občanům. Je také nutné
reformovat myšlení nás všech! Zabrání se pak zbytečnému snižování
prestiže armády, zbytečnému plýtvání penězi a politické diskreditaci významné
součásti každého demokratického státu, kterým armáda bezesporu je.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.