Lidská paměť je ošemetná věc

Podzim jako výzva ke vzpomínání.
Psáno pro i-noviny.cz


A zapomínání má občas samoočistný charakter. Někdo si víc pamatuje obličeje, někdo zase jména. Někdo detaily, jiný zase celek. Jiní zážitky a emoce, a někdo má zase paměť na vůně či pachy, nebo s nimi spojuje různé události.
Na co vzpomínají spolužáci, když se řekne školní jídelna? Skvělé buchtičky se šodó. Průšvih s nastříhaným pijákem, vhazovaným do misky místo stravenek... Výtečný řízek s jemně našlehanou kaší. Strašlivá mlíčná polívka. Nekonečná fronta. Gloria Jeans Глория Джинс
Páchnoucí tácy, ledabyle omyté, ještě hůř utřené, zato rychle naskládané na sebe. Zlomyslnost v podobě příboru vhozeného do zbytků, coby pubertální pomsta neoblíbenému učiteli, který si spolu s kuchařkami bral pro prasátka. Nebo cesta do školy. Nekonečné mrznutí na zastávce. Dobíhání na poslední chvíli. Protivný řidič, který donekonečna prohlížel měsíční jízdenku a nadával vždy kvůli všemu. Příjemný řidič, který otočil knoflíkem doprava, když v rádiu zašuměl právě zrozený Oceán. Vtípky se spolužáky. Stres před zkoušením. Bolestně sladké živé květy. Brutálně řezavá odpověď Pitralonu.
Něco je dobré zapomenout. Na něco je dobré si vzpomenout. A podzim je na to jako dělaný.
best life insurance policies life insurance cover