Rusi na dně

Někteří z nás dříve narozených si možná ještě pamatují starý vtip. Američtí astronauté z vesmíru hlásí: "Houstone, máme problém. Rusi natírají Měsíc na rudo." "Nechte je být", zní odpověď. "Ale právě už natřeli celý Měsíc na červeno." "Tak vezměte bílou barvu a napište tam Coca Cola."


     Rusi se na Měsíc nikdy ve skutečnosti nedostali. Před pár dny ale jedno prvenství získali. Spustili na dno Severního pólu ponorku s lidskou posádkou do hloubky více než čtyř kilometrů. Neobarvili dno oceánu na červeno, jen tam umístili svoji vlajku.

     Rusku nejde dnes už o ideologii, ale o něco mnohem pragmatičtějšího. Chtějí dokázat, že mořské dno je geologickým pokračováním Sibiře a co dosud bylo v mezinárodních vodách, je jejich. A nejde o málo. Jak kvůli globálním klimatickým změnám taje v Severním ledovém oceánu led, bude možné brzy zahájit těžbu ropy a plynu. Poslanec ruského parlamentu Artur Čilingarov, který se sám expedice zúčastnil, nenechává nikoho na pochybách: „Arktida vždycky byla ruská a takovou zůstane.“

     To však vůbec není jisté. Své nároky už vznesli a hodlají prosazovat Kanaďané, Dánové a určitě se přidají také Spojené státy, Finsko a Norsko. V Arktidě se totiž nachází obrovské zásoby fosilních paliv, které byly dříve kvůli arktickému ledovci technologicky a ekonomicky netěžitelné. To se však mění. Jednak kvůli již zmíněnému tání ledu, ale také a zejména kvůli ropnému zlomu.

     Svět začíná být nervózní, protože vyčerpání fosilních paliv přestává být námětem akademických sporů a začíná být černou můrou národních ekonomik i globálního hospodářského systému. Ropný zlom neznamená ještě vyčerpání ropy, ale dosažení bodu, kdy už není možné těžbu zvyšovat a ta naopak postupně začíná klesat. Tím, jak klesá nabídka, logicky roste cena.

     Spojené státy dosáhly na svém území (bez Aljašky) ropného zlomu už v roce 1970 (3,39 miliard barelů vytěžené ropy ročně), v roce 2005 už byly schopny těžit jen 1,31 miliardy barelů ropy ročně. A kdo jen trochu sleduje mezinárodní dění, ten dobře ví, co jsou Spojené státy, stejně jako další průmyslové i rozvíjející se země (např. Čína) ochotny a schopny udělat, aby si tento životně důležitý energetický zdroj opatřily. Podle odhadů mnoha petrogeologů a ropných prospektorů to vypadá, že celosvětově dosáhneme ropného zlomu už někdy v letech 2008 – 2015, podle největších optimistů někdy kolem roku 2035.

     Z 65 největších producentů ropy je jich za ropným zlomem už přes 50. Kromě Spojených států také Kuvajt, Norsko, Velká Británie, Mexiko a další. A také Rusko, proto je pro ně „dobytí“ dna u Severního pólu tak důležité.

     Ropný zlom se tedy může stát také zlomem ve vývoji civilizace. A to nejen té „naší“, euro-americké. Environmentalisté a další již několik desetiletí volají po vývoji a využívání alternativních, obnovitelných energetických zdrojů. Tento zápas však prohráváme a chybí nám dnes už další zdroj – čas. Léta jsme nereagovali, neinvestovali dostatečně do úspor ani do hledání alternativních zdrojů a je otázka, jestli toho budeme schopni, až cena fosilních paliv poletí nahoru a světové hospodářství se dostane do „neklidu“ (velmi diplomaticky řečeno).

     Celá věc má totiž jeden zásadní háček – energetickou návratnost. To je poměr mezi energií získanou a energií investovanou do získání zdroje. U ropy v počátcích těžby byl tento poměr báječný, 100 : 1. Na Blízkém východě dnes dosahujeme poměru 30 : 1, v ostatních místech těžby 10-35 : 1. Kvalitní uhlí má poměr 10-20 : 1, nekvalitní uhlí 4-10 : 1. Vodní elektrárny (podle přírodních podmínek a typu stavby) 10-40 : 1, větrné elektrárny 5-10 : 1. Jaderná energetika má poměr 4-5 : 1 a biopaliva v Evropě 0,9-4 : 1.

     Ropu je tedy prakticky nemožné při dnešním stavu poznání a dostupných technologií nahradit a hlavně nám chybí na hledání řešení čas. A čas nám bude nejspíše také chybět, abychom se bez velkých otřesů vyrovnali s důsledky ropného zlomu.

     Rusové, zdá se, vidí řešení v tom, že se prostě pokusí zabrat pro sebe Arktidu, čímž by také výrazně posílili své mocenské ambice. Osobně si myslím a doufám, že se jim to nepodaří.

(Faktografické údaje k ropnému zlomu jsou převzaty z článku Martina Kašíka „Ropný zlom a Richard Heinberg“, Ekolist 07/2007, str. 14 – 17.)
V Olomouci, 9. srpna 2007
Pavel Nováček