O nájemním i vlastnickém bydlení, nejen ve Strašicích.
Psáno pro Strašický pytlík.
Od roku 1981 se různou mírou zabývám bytovou politikou. Hned po vysoké škole jsem se zabýval projektováním a tím nepřímo bydlením také. Mnozí si o mě myslí, že se tím chlubím jen proto, abych byl zajímavý. Již před listopadem 1989, když jsem nahlédl do bytové kuchyně ve Strašicích a divil se některým věcem, které jsem tehdy zažíval. No a po listopadu 1989 jsem, bohužel, dodnes z údivu nevyšel. Jak na celostátní úrovni, tak ve Strašicích. Absurdní užívání komunistického Občanského zákoníku do dnešních dnů je problém, který v současné době, když zažíváme nesnadnou finanční krizi, ten problém ještě znásobuje. Když se k tomu přidá lidová tvořivost v obcích a městech, je ten problém opravdu velký. Pak se stávkuje, nadává na některé skupiny obyvatel, svrhávají vlády a obecní Rady, zkrátka většina lidí protestuje a vlastně ani neví proč. Ve světě prostě tahle „bytová cochcárna“ nefunguje a bydlení je tam řízeno zákony a zvyky, které většina Čechů nechce pochopit. Prodat byty chudým, neplatit nájemné, nestarat se o své vlastnictví, neumět se domluvit v jednom domě, tolerovat neuvěřitelná rozhodování tzv. „bytových komisí“, které protěžují známé a kamarády do bytů, které by měly sloužit spíše sociálnímu bydlení, tohle všechno je v bydlení stále ještě důsledek socialistického přístupu k bydlení. Lidé si prostě myslí, že bydlení v bytovce a byt v bytovce je něco levného. Lidé si většinou myslí, že „privatizace bytů“ znamená levné rozprodání bytů nájemníkům, kteří do nich pak nebudou investovat a buď je draze prodají, nebo budou draho a na černo pronajímat.
душица
черника
V Německu, Rakousku, Norsku, Holandsku, Velké Británii to takhle, jak si většina Čechů představuje, prostě není. Ne vše je vina obyčejných lidí. Populistické vlády, nechuť schválit dobré neohybatelné zákony, tradiční český protekcionalismus a „pomáhání kamarádům“, to jsou problémy, které v době, kdy přijde krize, se o hodně zvětšují. Bydlení v některých městech, zejména v uhelných či průmyslových oblastech je průšvih. Za socialismu zde potřebovali hodně levných pracovních sil (tehdy se jim říkalo dělnická třída), tak se tam namastila spousta levných paneláků, do kterých se lidé nastěhovali skoro zadarmo. Regulované nájemné a regulované ceny služeb v tehdejší úrovni byla kravina, která naučila lidi nevážit si svého bydlení, protože bylo za pár korun. Bohužel po listopadu 1989 se většina vlád snažila lidem vnutit myšlenku, že „trh s byty“ je totéž, jako socialistické hospodaření s byty a bude to pořád levné a běžně dostupné. Není to pravda a ti politici, kteří tehdy říkali, že se to musí pořádně udělat, byli vypískáni a vyvedeni z politické scény. Zůstali slibovači a vyčůránci. Pak přišla v roce 2007 první krize a dnes druhá a nájemníci i majitelé bytů zůstali pod vlivem těch slibovačů a vyčůraných, kteří je jen ždímou, obelhávají a oblbují.
Na Západě je několik principů, které jsou v zákonech a i v lidském konání zakódovány a tím tam nevzniká tolik vzteku, beznaděje a nenávisti. Jsou tam bezdomovci, ale zdaleka ne tolik proto, že s někým vydrbal manžel při rozvodu, že se tam firmy chovají nezodpovědně, že nikdo nectí princip jistoty atd. Dělat každý měsíc pořadník na byty s jiným pořadím je prostě kravina a základ nekontrolovatelné manipulace s byty. Platit všude stejné nájemné bez ohledu na kvalitu a lokalitu, ve které se byt nalézá je svinstvo. Založit si právnickou osobu, jen abych levně získal byt a pak se o ni 5 let vůbec nestarat je trestuhodná nedbalost. Zneužívat sociální dávky na bydlení v Rakousku a Německu nikoho ani nenapadne, tady ten, který to nedělá, je považován za slabocha. Soustředit desítky sociálně slabých občanů do jednoho domu v městě, kde je 20% nezaměstnanosti v Rakousku považují za blbost, v Česku za podnikání!!! Vytvořit, zaplatit a schválit ve městě, kraji či státě nějakou koncepci a pak ji neplnit, je v Norsku ukázka politické negramotnosti a diletantství, v Česku je to normální. Po každých volbách novou koncepci bydlení, energetiky, sociální podpory může dělat jen člověk, který ničemu nerozumí, ale má legitimaci nebo funkci, která mu to umožňuje. Za roční rozpočet tohoto typu, by každý pracovník či firma v Německu na hodinu skončili, v Česku je to normální stav a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Rozpočet bytové správy Strašice pro rok 2012 | ||
---|---|---|
položka | příjmy | výdaje | Předpis nájmu-byty | 10500 |
Odvod z HV | 621 jedná se o odvod za investice v roce 2010 |
|
Investice SFRB | 0 | |
Opravy a udržování | 2667 | |
Splátky úvěru- rev. sídliště | 4080 | |
Splátka úvěru | 1607 | |
Půjčka SFRB | ||
Splátky úvěru | ||
Odměna správy | 875 | |
Ostatní náklady | 550 | |
Celkem | 10500 | 10400 |