Volební program – je to klam a mam, nebo reálný dokument? Jsou to všechno „blbosti“ nebo „základy“, na kterých lze stavět? Je to k něčemu, nebo to je zbytečně popsaný papír?
Volební program – je to klam a mam, nebo reálný dokument? Jsou to všechno „blbosti“ nebo „základy“, na kterých lze stavět? Je to k něčemu, nebo to je zbytečně popsaný papír? Především by to měl být obraz myšlení kandidátů té které politické i nepolitické volební strany a písemný slib voličům. Pokusím se trochu zamyslet nad tím, co to vlastně je?
Byl tady v minulosti takový totalitní nesmysl, který se jmenoval „jednotná kandidátka Národní fronty“, který zprofanoval pojem „volební program“ na seznam investic, případně zbožných přání, které potom stát buď zaplatil, nebo ne. Podle toho se buď v akci „Z“ postavil Kulturák nebo prodejna Jednoty, nebo dokonce i tak odborné stavby, jako čistička odpadních vod, nebo nebylo vůbec nic. Od té doby si lidé dávají do souvislostí „Program = investice“. Myslím si ale, že to není program. To je prostě seznam investic. Dostal se mi do ruky „centrálně distribuovaný“ program s názvem „S lidmi pro lidi“ a z něho zjišťuji, že v určitých politických stranách nezapomněli na jednotné kandidátky Národní fronty a slibují a slibují. Investice a skvělou budoucnost, což je podle Juliana Tuwima „období, kdy je nám dobře“! Bohužel zapomněli že program není jen seznam zbožných přání, ale především by to měla být cesta k tomu, jak ten seznam realizovat.
Seznam investic – většinou velmi potřebných staveb, které by bývaly v tržně řízené společnosti už byly dávno postaveny, ale díky centrálnímu plánování zde dodnes chybějí. Pokud si někdo v 21. století dá do programu, že bude podporovat výstavbu vodovodu a kanalizace, je to známka toho, že v minulosti v té obci komunisté zaspali dobu a vzbudila je až listopadová revoluce. Zvláště pikantní je, když na radnici sedí stejní lidé, jako před dvaceti léty. Není to zbytečné pomlouvání období rozvinutého socialismu a komunismu, což jsem si, asi nejen já, ověřil výjezdem za jižní a západní hranice našeho státu hned po listopadu 1989. V době výjezdních doložek a devizových příslibů do devizové ciziny mi jeden příbuzný ze Západního Německa při návštěvě, kterou pečlivě monitorovali kontráši (pro mladší čtenáře Vojenská kontrarozvědka), řekl větu, kterou si pamatuji dodnes: „Vy se máte, protože tady máte práci ještě na dlouhou dobu, než to u vás bude vypadat normálně. U nás je problém, protože máme většinu věcí hotových a není u nás práce.“ Byl od Mnichova a já jsem si myslel že kecá. Když jsem potom mohl za tu hranici, musel jsem se mu omluvit, protože jsem viděl na vlastní oči, že měl pravdu. Ten „normální“ stav obcí a měst však soudruzi ve volebních programech jednotných kandidátek neměli a dnes to teprve dohánějí. Samozřejmě systémem, který důvěrně znali – udělají seznam a píší žádosti „nahoru“ a chtějí dotace. Neshánějí finance u finančních a investičních společností, nemluví s kapitalistickými podnikateli, neumí vymýšlet nové systémy řízení a činností. Umějí jen napsat seznam investic a žádat „nahoru“. Nic nepochopili a moc se nezměnili. Alespoň v okruhu, který mohu sledovat na vlastní oči.
Podle mého názoru je Program především seznam postupů, kterými se dosáhne toho, co chceme nabídnout v obci nebo městě, ve kterém bydlíme. Ale samozřejmě nejen tam. Kdekoli. Podle mne by neměl v programu dnes chybět pohled na trvale udržitelný život, na snížení energetické náročnosti obecního majetku, na modernizaci komunikace s lidmi, na snížení byrokracie a zprůhlednění postupů orgánů obce a města. Musí v něm být místo na místní referenda v důležitých rozhodnutích obce a zejména v majetkových změnách. Majetek obce není majetek Rady obce nebo někde dokonce jen starosty a na mnoha místech politické garnitury, která momentálně vede obec. Je to majetek všech občanů a volební program by měl obsahovat jasnou zprávu o tom, co chce volební strana s tímto majetkem dělat v dalším volebním období a jako má představu o dlouhodobém stavu toho majetku až za časovými hranicemi života jedné generace. Určitě není neznámé, že v posledních dnech „vlády“ před volbami se na některých radnicích podepisují dodatky smluv, objevují nově vypsané veřejné zakázky, nové projekty, zaměřené na další volební období, kdyby ty volby náhodou nevyšly.
Většinou ale v takovýchto „Programech“ nenajdeme jasné koncepce bytové politiky, energetické politiky, dopravní politiky, sociálních programů, kulturních aktivit na období delší než 4 roky. Plány oprav budov a zařízení se nedělají s rozložením na 5 a více let ale na jeden rok a výmluvou, že to jinak nejde.
V zahraničí mi vysvětlovali, že základem fungující společnosti je politický konsenzus nejen ve vládě, ale i v malé obci. To jsme se dosud v našem státě nenaučili a proto jsou problémy téměř všude a ve všem. V jednom volebním období se montují regulační ventily na topení a v dalším se demontují, aby se to potom za 10 let znovu nařídilo je namontovat. V jednom volebním období se dávají dotace na elektrické přímotopy a v dalším období se ruší a nahrazují příspěvky na plynofikace celých obcí. Ve třetím volebním období se pak oba zdroje energií zdraží a lidé se nechají v tom plácat. V jednom volebním období se dávají dotace na domy s pečovatelskou službou a v dalším se tyto dotace zruší a jak se dostaví ty nedokončené se nikde nedočtete. Zkrátka „programový chaos“, který naznačuje, že udělat pořádný volební program jsme se ještě nenaučili. A už vůbec ne o něm jednat s politickou konkurencí. Samozřejmě že centrální programy jsou kopírovány lokálně a v mnoha případech to znamená spoustu vyhozených financí, v mnoha případech ale také finanční příjmy pro kamarády a spřátelené firmy. Ve všech případech to ale znamená zmenšení ochoty lidí věřit v Programy a demokratický systém správy veřejných věcí. Mnoha lidem se začíná stýskat po systému centrálního řízení. Mnoho tvůrců „volebních programů“ na něj dosud nezapomnělo. Bohužel. Lidé volí seznamy a fotografie. Čím větší tím lepší.
5.10.2006
Ing. František Nerad Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.