1.5.2004 se Česká republika stala členem Evropské unie. V návaznosti na úvahu z roku 2006 zamyšlení nad druhým dvouletým obdobím.
Jestliže v roce 2006 mělo smysl hodnotit, zda byl vstup ČR do EU přínosem nebo ztrátou, dnes většina lidí takto neuvažuje. Přínosy jsou zjevné, že ani odpůrci fungování EU nejsou schopni přijít s žádnou reálnou variantou opuštění EU. Česká republika se ale mezitím z Eurooptimisty (proevropská vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU) stala jakýmsi Eurokverulantem (vláda ODS, KDU-ČSL, SZ). Posledním případem takového jednání kverulanta je podpis premiéra, předsedy ODS Topolánka pod Lisabonskou smlouvou a rozhodnutí Senátu s absolutní většinou senátorů ODS nechat ústavnost Lisabonské smlouvy přezkoumat Ústavním soudem.
Ještě, že nás v EU nevnímají pouze prostřednictvím činnosti či nečinnosti současné vlády. Čeští občané (hlavně Ti mladší) i české firmy se pohybují v Evropě jako doma, nikoliv jako vládní Eurokverulanti.
Předchozí vlády pracovaly, víceméně úspěšně na vstupu ČR do Schengenského prostoru a na přijetí Maastrichtských kritérií (zavedení Eura). Nové vládě se podařilo dotáhnout pouze vstup do Schengenského prostoru, stali jsme se součástí vnitřní Evropy. Tedy alespoň z hlediska hraničních kontrol. Naopak přijetí Eura je téměř v nedohlednu. Kdopak by si 1.1.1993 poté co Klaus s Mečiarem rozdělili federaci pomyslel, že Slovensko bude mít Euro o mnoho let dříve než my. Že jsme za Slovinskem a Kyprem, na to jsme si už museli zvyknout.
Česká republika je stále cílovou zemí pro zahraniční kapitál – už dávno ne pouze montovny. A členství v EU jistě při rozhodování zejména asijských investorů hraji značnou roli. A příliv zahraničního kapitálu se nemalou měrou podílí na velmi dobré kondici české ekonomiky. Do úvahy by patřilo i několik dalších okruhů: radar v Brdech, bezvízový styk s USA, kmitání ve vztazích k Rusku (od Puškinovy medaile pro Klause až po zdůvodňování radaru ruskou hrozbou), Kosovo. Tyto okruhy už se mi sem dnes nevejdou.
A úvahu tak skončím stejně jako před dvěma lety. Pro pamětníka jiných časů je daleko lepší pohled na stožáry, kde vedle naší vlajky vlaje vlajka Evropské unie než vlajka Sovětského svazu se srpem a kladivem.
Pavel Rytíř, předseda SOS