Konečně i Parlament České republiky dospěl k názoru, že bude nutné něco udělat s etikou a etickým jednáním českých volených představitelů.
Konečně i Parlament České republiky dospěl k názoru, že bude nutné něco udělat s etikou a etickým jednáním českých volených představitelů. Aby odlákal pozornost pouze od sebe, rozhodl se (a nezbývá podotknout, že správně), že bude nutné aby se chovali eticky i zvolení zastupitelé na radnicích a krajích a přijal novelu zákona o střetu zájmů. Konečně i Parlamentu došlo, že i obecní zastupitelé by se měli chovat eticky, to znamená čestně, otevřeně a průhledně. Konečně budou muset i v obcích a na krajích přiznávat zastupitelé příjmy a majetky, protože i tady kvete korupce a nečetné jednání. A určitě to není zbytečné! Dost lidí totiž považuje za normální, že někdo jakoby náhodou během svého zaměstnání či při výkonu mandátu ve veřejné službě, najde za trámem na půdě krabici od bot a v ní několik milionů, o kterých nevědí, jak se tam mohly dostat. Chybí nám pořádné kariérní řády, chybí nám trénink na morální jednání už od škol, chybí nám jasné etické návyky. Chybí nám opět zřejmě také zákonná ustanovení o porušování socialistické morálky a o rozkrádání v socialistickém vlastnictví, kterého se do roku 1989 všichni tak báli a tak si každý dělá co chce. Bez těchto nařízení prostě neumíme žít a tak se konečně Parlament rozhoupal a rozhodl se něco udělat. V jiných zemích v Evropě jsou tyto věci v zákonech už dlouho a naprosto jasně napsané, jen u nás stále vlády a poslanci ne a ne najít odvahu. Velmi by mě zajímalo proč? A přitom je to tak jednoduché.
Například holandský zákon o č. 530 ze 12. prosince 1929 ve znění zákona č.250 z 26.dubna 1995 o úřednících a volených členech obecních úřadů a orgánů, čl. 15.1. ukládá:
Člen zastupitelstva obce nesmí:
d) přímo nebo zprostředkovaně uzavřít smlouvu týkající se:
V některých zemích dokonce nemusí zákon až takhle natvrdo ukládat co se smí či nesmí a zásady etiky se dodržují jaksi automaticky, ale když to je napsané, je to asi lepší. Je mnoho lidí v tomto státě, kterým neetické jednání nevadí a divili byste se, kolik zastupitelů naprosto přirozeně dává přednost „vlastním“, případně „místním“ firmám, před řádnou veřejnou soutěží.
Ze svého bydliště vím, že dokonce dva z pětičlenné Rady obce by tento zákon beze zbytku porušili a dovedu si představit, jak to vypadá jinde. Stálo by za to zjistit, v kolika obcích jsou založeny volenými orgány různá „s.r.o.“, „družstva“, „a.s“. Proč ne, když jim to zákon o obcích povoluje a dokonce dává Radám obcí pravomoc, tyto firmy řídit. Mám bohaté osobní zkušenosti s tím, jak se Rady obcí mění v představenstva, která svým spoluobčanům zatajují hospodaření těchto firem. Jak se předkládají zastupitelům návrhy pro zakoupení strojů a zařízení, nemovitostí či dalších věcí pro tyto firmy. Jak jsou jim přidělovány místní zakázky bez výběrových řízení .
Mám osobní zkušenosti s tím, jak ostatní zastupitelé tupě a bez poznámek věří, že „obecní“ firma s.r.o., není soukromý podnikatelský subjekt a odhlasují vše, co jim Rada obce a představenstvo firmy v jedné osobě navrhne. Staré české pořekadlo praví: Chytrému napověz, hloupého trkni. Takže až když přijedou do obce z berňáku, hospodářské kriminálky či dokonce exekutor, začnou se podivovat a ptát se po vzoru vůdce výpravy na severní pól z Cimrmanovy hry: Kdo způsobil, že jsem se já, zastupitel, tak špatně rozhodl? Sobě vinu samozřejmě nikdo nepřizná. Když si občan stěžuje na Kraj, ministerstvo či jinam, dozví se jednu naprosto zásadní a neocenitelnou radu: Odvolejte Radu obce a zvolte jinou, nebo při volbách si zvolte jiné zastupitele. Prostě v tom Holandsku tohle nejde a tečka. Není se pak nutné zbytečně obhajovat a uvrhat na sebe zbytečně podezření z nečestného jednání či neoprávněného prospěchu.
Dočetl jsem se, že v USA přijal Kongres spojených států jako 175. rezoluci druhého zasedání 85. Kongresu Etický kodex pro státní službu a obsahuje mimo jiné ustanovení tohoto typu:
Nikdy nikoho nečestně nediskriminovat zneužíváním speciálních výhod a privilegií, ať už za úplatu, nebo ne; nikdy nepřijmout pro sebe a svou rodinu výhody či prospěch za okolností, které by mohly být jistými osobami považovány za ovlivňování výkonu povinností vůči vládě.
Nikdy nedávat žádné soukromé sliby, jež jsou jakýmkoli způsobem svázány s povinnostmi svého úřadu, protože zaměstnanec vlády v souvislosti s veřejnou službou soukromé slovo nemá.
Způsob vyhlašování veřejných výběrových řízení na práce, služby a dodávky, jednání o investicích a smlouvách, jednání s dodavatelskými firmami je na mnoha radnicích už po dlouhou dobu s takovými principy ve velmi hlubokém rozporu. Mnohá „Usnesení“ Rad obcí zveřejněná na internetu jsou tak tajemná, že tajemnější ani být nemohou. V mnoha obcích pracuje na obecních věcech mnoho firem, o kterých téměř nikdo nic neví a nikdo také samozřejmě neví, jak se tam dostaly. Jednání o naprosto zásadních věcech pro obec nikdo nesleduje, připravují se na „pracovních“ jednáních zastupitelstev a jsou pro běžného občana tak tajemná, jako pověstný hrad v Karpatech. Jasná pravidla o zajišťování výběrových řízeních na obecní veřejné zakázky Rady obcí, ale i celá zastupitelstva odmítají.
Na druhou stranu je pravda, že v Americe by komunisté českého střihu v Radě asi nikde nebyli, takže řídit se hloupou kapitalistickou etikou by ani nemuseli. A v Čechách na ni nebyli zvyklí nikdy (socialistickou morálku listopad 1989 odvál do nenávratna), tak proč se dnes něčím tak zbytečným zabývat.