Volby do zastupitelstva kraje Královéhradeckého 17.-18.10.2008 (do 2012)

Vítejte na webu koalice

Volba pro kraj
(koalice Volby pro město a Strany pro otevřenou společnost s podporou US-DEU)

Všechny tři strany ve volbách do Evropského parlamentu podporují kandidátní listinu Starostové a nezávislí - Vaše ALTERNATIVA.

Nyní již pouze ARCHIV.

<SMALL>Kandidát do Senátu Jan Sobotka</SMALL>

Nejsem tulák, mám rád domov a kraj kde bydlím

Další rozhovor s Janem Sobotkou, nejvíce o "starostování" Vrchlabí.

Ing. Jan Sobotka završuje desátý rok ve funkci starosty Vrchlabí. Usměvavý, vnímavý a pozorný muž středních let je stavař. Ale svěřil se, že ve skutečnosti jím být snad ani nechtěl. O důvodech říká:
„Mám rád pohyb a toužil jsem být vrcholovým sportovcem nebo trenérem. Ale nemohl bych přijmout s tím spojený kočovný život, to je můj handicap. Mám potřebu být usazený jako strom, cítit kolem sebe zázemí, rodinu. Doslova citově jsem vázán k rodnému městu. Trpěl bych, kdybych vše musel opouštět. A to asi zabránilo dělat to, co bych opravdu chtěl.“
I tak je sport významnou součástí Vašeho života. Co krom pohybu Vás na něm přitahuje?
„Ve sportu, v hokeji nebo fotbale rychle poznáte charakter člověka. Jako v životě, ale ve sportu ještě dříve. Přetvařovat se nejde dlouho, při utkání se charaktery brzy projeví. Poznáte, když protivník spoluhráče zezadu kopne, když záměrně ublíží. Sport a jeho jasně daná pravidla beru jako základní vklad do života. Při hře si každý může myslet co chce, ale má vymezené hřiště, pravidla a podle nich se hraje. Změňme pravidla, vyberme jiné hřiště, obměňme mančaft, hra začíná a končí. Pravidla jsou transparentní, musí se dodržovat na hřišti i v životě. Gól zezadu nemůže a nesmí platit nikde.“
Chcete říci, že máte jinou životní zkušenost?
„Ano, někdy ta pravidla v praxi postrádám. Současné většinové chování je bohužel podřízeno ekonomickým zájmům a některé typy i charakterních lidí se mění. Někteří sami chtějí nebo jsou ovlivněni, a v horším případě i nuceni se podřizovat okolí. Má to i logiku, protože v prostředí nežijí sami, ale velmi mě vadí, když lidé nehrají s otevřenými kartami. Nesdělují své nápady, tají návrhy, náměty, občas i trošku intrikují. To mě opravdu vadí. Nejvíce času a energie ztrácím zkoumáním, kam se chce partner vlastně dostat, vyhodnocováním, co vlastně zamýšlí, zda nebude podvádět.... Já bych si přál jednání na rovinu, ale to je asi čistá iluze.“
Jako na divadle?
„Někdo bude možná překvapen, ale k divadlu a ke kumštu mám blíž, než si mnozí myslí. Můj tatínek byl ochotník, pracoval v kulturním domě Střelnice a já jsem za ním často chodil. Nejsem aktivní muzikant ani herec, ale k umění mám velmi blízký vztah. Občas je mi sice podsouváno, že před kulturním domem dávám přednost zimnímu stadionu, což mě mrzí, protože to není pravda.“
Co Vám přineslo více než devět let ve funkci?
„Kreativně reagovat na všechny možné podněty. Vžít se do situace či role toho druhého, rychle reagovat a hlavně nesměšovat. Nepovyšovat se nad problémy, které se vám momentálně zdají malicherné, protože jste před několika minutami řešili „státotvorné“ záležitosti. Postupně jsem se naučil ke každému jednotlivci přistupovat jako – k listu čistého papíru, který společně popíšeme. Stejná praxe musí platit i u úředníků. Stane se, že jsou unavení, či upracovaní, ale „kyselý“ obličej při jednání s lidmi není na místě. To je chyba. Každý musí mít zakódováno – pojďme na věc od začátku.“
Jako starosta při rozhodování riskujete nebo sázíte na jistotu?
„Před nástupem do funkce jsem pracoval jako projektant, realizátor staveb, vedoucí stavební firmy. Díky zkušenostem ze stavební činnosti a všech dalších profesí, kterými jsem prošel, jsem přesvědčen, že rizika umím vyhodnotit. Když je rozhodnutí tzv. na hraně, o situaci hodně přemýšlím, nebo vím s kým se poradit. Myslím si, že jsem se během starostenského období příliš nezměnil, ale v současné době jsem obezřetnější než v začátcích. Daleko víc zvažuji i záležitosti, které jsem dříve rozhodoval s větší lehkostí. Vnitřně jsem přesvědčen, že je nutné zvažovat i rizika „pohybu na hraně“. Vždy se ale raději snažím jít bezpečnou cestou.“
Měli by se lidé více zajímat o práci členů samosprávy – jak veřejný zájem ovlivňuje Vaše rozhodování na radnici?
„Jestli se lidé o samosprávu budou víc zajímat, je věcí jich samotných, zda chtějí či nikoliv. Mojí zkušeností je, že ve většině případů se zajímají hlavně o to, co se jich bezprostředně dotýká. Já sám za sebe snad mohu říci, že to co dělám, je se srdcem na dlani. S každým otevřeně projednávám co je třeba, problémům věnuji hodně času i energie. A stává se, když dojde na lámání chleba, že menšina či jednotlivci ve svém zájmu zmanipulují většinu. A bohužel se tak děje všeobecně. Já se snažím s každým bez rozdílu a v rámci možností dohodnout spravedlivé řešení či podmínky. Mnohdy se pak protistraně jenom nechce na dohodu přistoupit. Ta si ani nedá práci, aby diskutovala, přemýšlela, nebo jednala. A bohužel často ke škodě věcí.“
Co je pro Vás jako starostu řekněme složité, ale také zajímavé?
„Složité někdy může být očekávání, že plním funkci starosty permanentně. Rozumím tomu, město - lidé potřebují svoji persónu, svůj „prapor“. Já se takovým necítím, ale vnímám, že je to nutnost a povinnost. Na druhou stranu mě práce starosty naplňuje. Je zajímavá, baví mě a přináší uspokojení. Když je třeba tzv. „zbláznit“ okolí, třeba sebrat lopaty a jít házet sníh ze střech, upřímně rád na to svoji energii vynaložím. Při tom však chci, aby ani ostatní jenom nekoukali. Když na věc jdou lidé společně, spokojeni jsou nakonec všichni. Zkušenosti získané ve funkci starosty mě velmi obohacují, mám zájem je dál využívat ve prospěch obyvatel celého regionu.“

Otázky kladla Dáša Palátková.